Vzdelanie – to nie sú len informácie

Problémom vzdelávania najmä mladej generácie  v súčasnosti,  to nie sú len peniaze všeobecne, či v konkrétnom prípade  školné, učebnice, počítačové vybavenie, spôsoby preverovania vedomostí, celoživotné  vzdelávanie učiteľov a ich postavenie v spoločnosti, ktorými sa na najrôznejších úrovniach argumentuje, či presnejšie, zaštiťuje. Uvedené parametre nepredstavujú všeliek, ale dajú sa zmeniť k lepšiemu, čo sa v niektorých prípadoch pomaly, ale predsa, už uskutočňuje. Hlavným nastupujúcim problémom v oblasti vzdelávania je prístup k nemu. Ale to základné, čo mnohým pedagogom, ktorí si o sebe myslia, že sú moderní, úplne chýba, je pochopenie dilemy, že informácie nie sú vedomosti. Kým sa budeme snažiť vychovávať „chodiace encyklopédie" niečo nie je v poriadku. Ale nemenej  zavádzajúce v dobe internetu, či iných informačných médií,  je preceňovanie významu tej záplavy neutriedených a nevyhodnotených informácií, ktoré sa na nás každodenne rôznymi sprostredkujúcimi médiami valia.

Chvála jednoho z jezuitů

„Českých knih jsou ničitelé lítí, plesnivina, mol a jesuiti“, tento epigram Jana Havlíčka Borovského společně s románem Temno Aloise Jiráska formoval naše názory na jezuity. Představujeme si je jako barbary bránící vědění a pálící knihy. Skutečnost se od této naší představy diametrálně liší.
Ve skutečnosti se právě jezuité zasloužili o rozvoj vzdělanosti jako takové a o mnohé vědní obory. Jejich kláštery označované za koleje byly centry středověké i novověké vzdělanosti.

Co nás čeká podle Patricka Buchanana

Kniha amerického žurnalisty Patricka Josepha Buchanana Smrt Západu se ke mně dostala s několikaletým zpožděním. Vyšla v roce 2002. Je ale natolik aktuální i dnes po sedmi letech, že je užitečné o ní referovat. Autor prezentuje své přesvědčení o úpadku naší kultury, na kterou má ostře vyhraněné ultrakonzervativní názory. Název doplnil vysvětlujícím podtitulem Jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožuje zemi a civilizaci. V mnohém má pravdu. Centra stávající civilizace - Severní Amerika a Evropa – jsou, podle jeho přesvědčení, odsouzeny k zániku.

Česká liberalizace v praxi

Skutečností je, že tržní hospodářství (zaměřené na plnou liberalizaci) v ČR je dnes bez mantinelů garantovaných zákonem. Každý si dělá co chce. Ještě přesněji na co si troufne. Po roce 1990 totiž dovolovalo vedení státu v zájmu nastolení kapitalismu prakticky všechno. Od jednoduchého rozkradení až po tunelování, legální lichvářství a spekulaci. To jsou hlavní zdroje bohatství mnoha dnešních miliardářů. Zákonné normy se podřizují lobbování a jsou často v rozporu s Listinou základních práv a svobod.

Umění Davida Černého si turnovská radnice považuje

Turnovské radniční „znalce umění“ David Černý přesvědčil o uměleckých kvalitách svého návrhu plastiky pro turnovskou Střelnici. Paní starostka zahájila sbírku na tuto zajímavost pro oživení turnovské kultury. Radnice vložila prvních 200 000,- Kč. Na Entropě pan Černý prodělá když bude vracet vládní miliony. On si ale vydělá jinde a pomůže mu i Turnov. Mně se "HOUSENKA" pro Střelnici nelíbí. To ale není důležité. Nelíbí se mi ale ani některé postupy pana Černého a proto si dovolím připomenout pár drobností dokumentujících jak vznikalo i jeho poslední „umělecké dílo“ a pár okolnosti s ním souvisejících.

Statistika jako problém

Neustále přibývá nejrůznějších dotazníků a výkazů pro státní správu. Je otázkou, zda jsou všechny povinné údaje a z nich vytvářené statistiky skutečně nutné pro chod té které organizace, podniku a konečně i celého státu. Žijeme ve věku statistiky. V zemi a době, která uctívá statistická data jako "nadvědu", poskytující nástroj veškerého poznání, jsme stále zavalováni ohromným přísunem dat různého druhu a rozsahu. Většina z nich k nám přitéká od státu. Když se sběrem a zpracováním nějakých statistik zabývají soukromé agentury a obchodní sdružení, vždy se přitom omezují jen na potřeby svých specifických odvětví. Drtivá většina statistických údajů je tak zjišťována a rozšiřována státem. Právě odsud přichází souhrnná ekonomická statistika - populární "hrubý národní produkt", který umožňuje každému ekonomovi věštit hospodářskou situaci.

Můžeme věřit politickým statistikám?

Jsou tři druhy lží: LŽI, LŽI Z NOUZE a STATISTIKA. Toto rčení je více než sto let nejčastěji uváděným výrokem o statistice. Je kuriózní, že se historici nikdy nedohodli, kdo vlastně tento zlomyslný výrok pronesl. Autorství se přisuzuje jednou Benjaminu Disraelimu, jindy lordu Palmerstonovi, nicméně zmíněný výrok má svou váhu i dnes. Je nutno dodat, že platí pro určitou část statistiky, a to hlavně tu, která je využívána v politice. Jestliže se páni politici shodně ohánějí statistikami, aby dokázali své úspěchy nebo naopak neúspěchy svých soupeřů, ale vycházejí při tom ze stejných dat, nelze se tomu divit.

Civilizace na konci tisíciletí

Evropská a americká civilizace která na konci tisíciletí formuje značný podíl obyvatel zeměkoule se dostává do podivné fáze. Zdánlivě slaví úspěch v podobě postupné hospodářsko-politické globalizace, ve skutečnosti ale představuje úpadek. Před všemocnou reklamou propagující spotřební štěstí nelze uniknout. Jediným měřítkem všeho je stále se zvyšující spotřeba zboží. Knihy ustupují před televizí a videem. Informace již nejsou prostředkem poznání, ale také jen zbožím. Svět lidské soudržnosti, vzdělanosti a kulturních společenských návyků se obecně vytrácí.

Hodnotit uplynulých deset let není jednoduché

Vytvořit demokratickou kulturu schopnou prosazovat a hájit přiměřenou lidskou odpovědnost v rámci státního společenství trvá věky. U nás demokratická tradice chybí. Doba pokusů od roku 1918 do roku 1938 byla sice krásná, ale krátká. Dalších padesát let do roku 1989 trvalo období nesvobody. Většina obyvatel, kteří neemigrovali, se přizpůsobila nenormální situaci, část ze strachu, část z kariérizmu a je nutno přiznat že někteří i z přesvědčení (ti poslední poznali svůj omyl po roce 1968).

Stárnutí jako jedno z celosvětových rizik

Mezi nejvážnější globální rizika prvních desetiletí příštího tisíciletí patří i stále rychlejší zvyšování počtu obyvatel země a jejich velice nerovnoměrné věkové zastoupení v jednotlivých částech zeměkoule. Zatím co bude výrazně přibývat mladých obyvatel v Asii, Africe a Jižní Americe, budou v rozvinutých zemích populace výrazně stárnout. Tempo a rozsah těchto demografických změn jsou již známy. To, jakým způsobem se bude řešit celkový přírůstek v rozvojových zemích a hlavně pak stárnutí populace v rozvinutých zemích je otázkou.

Syndikovat obsah