Esej Zdeňky Petákové O SMYSLU VĚDY

Úvahy o vědě, vědecké práci, jejím vývoji i současných problémech jsou velmi aktuální. Burcující slova Zdeňky Petákové by měla najít sluchu nejen v úzkém okruhu akademické obce a přírodovědců, ale i mezi politiky. Jsou užitečná v době kdy dochází z politické vůle k omezování svobody vědeckého bádání a kdy je v krizi i vysoké školství. Nejlepší seznámení s publikací je prostřednictvím jí samé. Věřím že několik mnou vybraných citátů zaujme čtenáře natolik, že si esej O SMYSLU VĚDY budou chtít přečíst a také si jí se zájmem přečtou.

Prosadí se dobré nápady?

Jsou firmy, které své pracovníky za dobré nápady finančně ocení. Zato jinde musíte o pochvalu za své návrhy skoro prosit a finanční ohodnocení vám nedají nikdy, přestože vaše práce může být přínosem. Chyba nemusí být vždy jen ve firmě, ale někdy i v prezentaci nápadu. Někteří pracovníci se totiž nedokáží správně prosadit. Jsou totiž šéfové, kteří z každé změny, která by mohla do firmy přijít, mají noční můry.

České vysoké školství

Ústav pro informace ve vzdělávání evidoval k loňskému roce v ČR 26 veřejných a 45 soukromých vysokých škol. Vzhledem k počtu obyvatel je to bezesporu příliš mnoho. Pravděpodobně se pokles populace dotkne soukromých i veřejných vysokých škol, uvedla ČTK.

Je naše demokracie skutečně demokratická

Často se diskutuje o rozvoji demokracie u nás i v okolních evropských státech. Při tom se u nás omezuje každá snaha o přímé rozhodování občanů, tedy přímou demokracii (tahanice kolem referend si jistě každý pamatuje, a prosadit i ta komunální je téměř nemožné). Aplikovaná zastupitelská demokracie, jak se s ní dnes a denně setkáváme, je často velmi nedemokratická. Prezentace subjektů, které si právo na vládnutí uzurpují, jde o politické strany, je v době předvolební kampaně na úrovni agresivní, a většinou nepravdivé reklamy.

Problémy vzdělanosti v ČR

Dobře fungující systém školství byl fakticky zrušen. Jeho přílišná liberalizace, snahy po jeho odstátnění, otevírání stále nových a nových středních škol různého typu bez ohledu na potřeby trhu s pracovními silami jsou tím problémem. Střední školy začal zakládat kdekdo, přičemž bylo jasné, že za pár let je nebude možno ufinancovat a že pro kvalitní výuku na nich budou chybět učitelé, že řada absolventů různých módních oborů nesežene práci. Vzhledem k demografickému vývoji velká část středních škol zrušila přijímačky.

Pravolevý mýtus českých politických stran

Dělení na pravici či levici se v Čechách prezentuje ne na základě činů, programů a zásadní společenské filozofie, ale pouze na základě osobních proklamací. Zdá se, že stačí aby někdo vykřikoval, že je pravičák či konzervativec, a občané i sdělovací prostředky to přijmou bez dalšího přemýšlení. Při tom je paradoxní, že západní konzervativní a pravicové strany mají vysoce rozvinuté sociální a humanistické cítění a s tím spojenou osobní zodpovědnost za rozvoj své občanské společnosti, tedy něco co u nás chybí celému politickému spektru, tedy i levici.

V Čechách vznikají nové kasty

Francouzská revoluce, a vše oč usilovala pod svým heslem „rovnost, volnost, bratrství“, je minulostí (paradoxně i s franky na kterých byla tato slova, pravda pouze ve francouštině, vyražena). Že si nejsme rovni, nám zde v Čechách připomněl, a to velmi razantně, před pár lety, hned v úvodu svého televizního seriálu o slušném chování, bývalý mluvčí presidenta Václava Havla, pan Václav Špaček. To abychom pochopili, že stejně jako za komunistické vlády, je tady vrstva těch kteří jsou si rovnější. Není sám kdo rozlišuje vládce a ty ostatní. S arogancí moci a „mocných“ se setkáváme každodenně.

Máme politickou elitu? Během krize aktuální otázka.

Po rozčarování nad výsledky dvaceti let  svobodného života v postkomunismu České republiky, kdy mnozí ze zvolených zástupců, místo toho aby dbali o zájem svých voličů, vyhledávají pouze výhody pro sebe a své nejbližší, vznikají opakovaně výzvy, hnutí i snahy jednotlivců o zavádění prvků přímé demokracie do systému řízení obcí, regionů i státu. Reakce na tyto snahy od příslušníků většiny politických stran a politiků  profesionálů jsou tvrdě odmítavé. Voliči jsou označováni za politicky nevyspělé amatéry, hloupé a snadno manipulovatelné.

Vývoj demokracie

Jeden z největších filosofů Západu, J. J. Rousseau (1712–1778) ve svých hlubokých politických analýzách, ze kterých čerpali nejenom lidé francouzské revoluce, ale zejména „otcové zakladatelé“ Spojených států amerických a občané Švýcarské konfederace, měl k tzv. zastupitelské parlamentní demokracii vztah zcela vyhraněný.

Kontrolu činnosti vlády a parlamentu, prováděnou volbou jejich členů pouze jednou za několik let, tento „anglický princip“ reprezentace lidu, Rousseau důrazně odmítl jako NESVOBODU svým slavným prohlášením:

Stojí společnost o kritické myšlení?

Kritické myšlení je "pečlivé a uvážené rozhodnutí o tom, zda nějaké tvrzení přijmeme, odmítneme, nebo se o něm zřekneme úsudku. Součástí tohoto myšlení je stupeň jistoty, se kterou nějaké tvrzení přijmeme nebo odmítneme." Rozdíl mezi kritickým a nekritickým myšlením bývá v lepším případě rozdílem mezi skutečností a iluzí, v horším případě rozdílem mezi existencí a zánikem. Proč? Znalosti kriticky myslících lidí bývají široké a hluboké, interdisciplinární a otevřené. Kriticky myslící člověk nebývá herec, moralista, hlásná trouba propagandy ani fachidiot. Zato bývá racionální.

Syndikovat obsah