Vznikl nový klub Věcí Veřejných v Turnově

Turnov – Na sklonku minulého rok byl v „Srdci Českého ráje“ ustaven další klub nového politického uskupení VV (Věci veřejné), v jehož celostátním čele stojí známý publicista a spisovatel Radek John. Stalo se tak odpoledne 22. prosince v salonku restaurace U muzea, kde se sešlo několik jeho příznivců.

Stojí společnost o kritické myšlení?

Kritické myšlení je "pečlivé a uvážené rozhodnutí o tom, zda nějaké tvrzení přijmeme, odmítneme, nebo se o něm zřekneme úsudku. Součástí tohoto myšlení je stupeň jistoty, se kterou nějaké tvrzení přijmeme nebo odmítneme." Rozdíl mezi kritickým a nekritickým myšlením bývá v lepším případě rozdílem mezi skutečností a iluzí, v horším případě rozdílem mezi existencí a zánikem. Proč? Znalosti kriticky myslících lidí bývají široké a hluboké, interdisciplinární a otevřené. Kriticky myslící člověk nebývá herec, moralista, hlásná trouba propagandy ani fachidiot. Zato bývá racionální.

Zastupitelská demokracie a vládnutí politických stran není v pořádku

Dokud byl svět rozdělen na dva tábory z nichž měl každý svou supervelmoc určující pravidla, a každý měl svého nepřítele, bylo vše jednodušší. Západ prosazoval individuální lidská práva (svobodu pohybu, svobodu slova, spolčování atd.), Východ svobodu individuální potlačoval, a protežoval třídní kolektivismus. Jako náhražku za svobodu nabízel právo na práci a základní sociální jistoty. Pád komunismu znamenal strukturální změnu celé mezinárodní politiky. Předchozí polarizaci a s ní spojený řád vystřídal chaos.

Esej Zdeňky Petákové O SMYSLU VĚDY

Úvahy o vědě, vědecké práci, jejím vývoji i současných problémech jsou velmi aktuální. Burcující slova Zdeňky Petákové by měla najít sluchu nejen v úzkém okruhu akademické obce a přírodovědců, ale i mezi politiky. Jsou užitečná v době kdy dochází z politické vůle k omezování svobody vědeckého bádání a kdy je v krizi i vysoké školství. Nejlepší seznámení s publikací je prostřednictvím jí samé. Věřím že několik mnou vybraných citátů zaujme čtenáře natolik, že si esej O SMYSLU VĚDY budou chtít přečíst a také si jí se zájmem přečtou.

Prosadí se dobré nápady?

Jsou firmy, které své pracovníky za dobré nápady finančně ocení. Zato jinde musíte o pochvalu za své návrhy skoro prosit a finanční ohodnocení vám nedají nikdy, přestože vaše práce může být přínosem. Chyba nemusí být vždy jen ve firmě, ale někdy i v prezentaci nápadu. Někteří pracovníci se totiž nedokáží správně prosadit. Jsou totiž šéfové, kteří z každé změny, která by mohla do firmy přijít, mají noční můry.

České vysoké školství

Ústav pro informace ve vzdělávání evidoval k loňskému roce v ČR 26 veřejných a 45 soukromých vysokých škol. Vzhledem k počtu obyvatel je to bezesporu příliš mnoho. Pravděpodobně se pokles populace dotkne soukromých i veřejných vysokých škol, uvedla ČTK.

Je naše demokracie skutečně demokratická

Často se diskutuje o rozvoji demokracie u nás i v okolních evropských státech. Při tom se u nás omezuje každá snaha o přímé rozhodování občanů, tedy přímou demokracii (tahanice kolem referend si jistě každý pamatuje, a prosadit i ta komunální je téměř nemožné). Aplikovaná zastupitelská demokracie, jak se s ní dnes a denně setkáváme, je často velmi nedemokratická. Prezentace subjektů, které si právo na vládnutí uzurpují, jde o politické strany, je v době předvolební kampaně na úrovni agresivní, a většinou nepravdivé reklamy.

Problémy vzdělanosti v ČR

Dobře fungující systém školství byl fakticky zrušen. Jeho přílišná liberalizace, snahy po jeho odstátnění, otevírání stále nových a nových středních škol různého typu bez ohledu na potřeby trhu s pracovními silami jsou tím problémem. Střední školy začal zakládat kdekdo, přičemž bylo jasné, že za pár let je nebude možno ufinancovat a že pro kvalitní výuku na nich budou chybět učitelé, že řada absolventů různých módních oborů nesežene práci. Vzhledem k demografickému vývoji velká část středních škol zrušila přijímačky.

Pravolevý mýtus českých politických stran

Dělení na pravici či levici se v Čechách prezentuje ne na základě činů, programů a zásadní společenské filozofie, ale pouze na základě osobních proklamací. Zdá se, že stačí aby někdo vykřikoval, že je pravičák či konzervativec, a občané i sdělovací prostředky to přijmou bez dalšího přemýšlení. Při tom je paradoxní, že západní konzervativní a pravicové strany mají vysoce rozvinuté sociální a humanistické cítění a s tím spojenou osobní zodpovědnost za rozvoj své občanské společnosti, tedy něco co u nás chybí celému politickému spektru, tedy i levici.

V Čechách vznikají nové kasty

Francouzská revoluce, a vše oč usilovala pod svým heslem „rovnost, volnost, bratrství“, je minulostí (paradoxně i s franky na kterých byla tato slova, pravda pouze ve francouštině, vyražena). Že si nejsme rovni, nám zde v Čechách připomněl, a to velmi razantně, před pár lety, hned v úvodu svého televizního seriálu o slušném chování, bývalý mluvčí presidenta Václava Havla, pan Václav Špaček. To abychom pochopili, že stejně jako za komunistické vlády, je tady vrstva těch kteří jsou si rovnější. Není sám kdo rozlišuje vládce a ty ostatní. S arogancí moci a „mocných“ se setkáváme každodenně.

Syndikovat obsah