Proč klesá úroveň vzdělání

Problematická je současná motivace velké části studentů. Oni totiž o znalosti a vědění nestojí. Jde jim pouze o TITUL. A to je problém současné politiky obecně a ministerstva školství zvlášť. Vláda není schopna nastavit ve státních službách hodnocení na základě znalostí a výkonu. Platové třídy a funkce se přidělují za tituly, né za schopnosti. Proto mnozí získávají záhadné bakalářské tituly, nemající ani nejmenší vazbu na jejich profesi, úředníci a policisté. Mají titul a s ním nárok na povýšení. Nestudují proto, aby svými většími ZNALOSTMI měli lepší šanci než druzí.

Aktuálně o Demokratickém klubu

Schválení stanov Demokratického klubu jako občanského sdruření nabylo právní moci dne 15. května l990. V současné době má Klub více než 600 členů ve 34 státech všech kontinentů. Členy Klubu jsou osoby různého zaměření v celém rozsahu demokratického politického spektra a různých profesí, a to od manuálních a řadových administra­tivních pracovníků a studentů až po pracovní­ky ve vedoucích funkcích a v akademické sféře. Klub má jako jedno ze tří občanských sdružení v Česku statut přidružené organizace při odboru OSN pro veřejné informace (UN DPI / NGO).

Brutalita mladých

Média nám předkládají informace o dění v soudních síních. Projednávají se zde násilné kauzy, které mají společné znaky. Pachateli jsou mladí lidé, oběťmi pak lidé, kteří se mohou jen obtížně sami ubránit a způsob spáchání je velmi brutální. Jen několik případů z poslední doby:

Začátek března 2012 v Trutnově – 18letý drogově závislý mladík umlátil kladivem 82letou ženu, která na místě zemřela, na následky zranění později zemřel i její 86letý manžel – v listopadu 2013 byl pachatel odsouzen na doživotí.

Kyjev už neovládá Krym

Tento zajímavý příspěvek popisující současnou situaci napsal Roman JANOUCH. Domnívám se, že v záplavě jednostranných mediálních zpráv si text pozornost zasloží. To je důvodem proč jsem článek přetiskl (it).

Český kapitalismus

Analyzujeme-li podoby kapitalismu v naší novodobé historii, nevyhneme se tendenci provádět jakousi periodizaci tohoto systému. Zkusme si proto rozčlenit naši kapitalistickou epochu na čtyři základní periody. První periodu bych nazval tzv. protokapitalistickým obdobím. Jedná se o latentní kapitalismus, který se v českém prostředí vyskytoval ještě v době, kdy se vytvářely sítě struktur lidí, jež po Listopadu 1989 zahájili zářnou podnikatelskou kariéru. Nutno říci, že na nekalých základech. Zrodily se nerovné šance... Druhá perioda spadá do počátku 90. let.

Lhát se nemá

Česká hospodářská komora podle Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) zfalšovala údaje, na jejichž základě uspěla v projektu na čerpání peněz z evropských fondů. Uvedl to Český rozhlas Radiožurnál s odvoláním na důvěryhodné zdroje. Komora podle jednoho ze svých představitelů proti výsledkům vyšetřování podala odpor, nicméně její šéf Petr Kužel falšování přiznal. Jednalo se o projekt kontroly čerpání peněz z Operačního programu Podnikání a inovace. Hospodářská komora podle OLAF například zfalšovala podpisy některých lidí, o nichž tvrdila, že pro ni budou jako odborníci na eurofondy pracovat. Navíc předložila i jejich falešná čestná prohlášení. Tito lidé ve skutečnosti nevěděli, že je komora do své dokumentace zařadila. OLAF nechtěl závěry vyšetřování komentovat, ale potvrdil, že případ skutečně šetřil a výsledky předal českým úřadům včetně Nejvyššího státního zastupitelství. Výsledky vyšetřování už obdržela i Hospodářská komora.

Proč došlo ke Klausově amnestii

Dostal se ke mně text reagující na televizní rozhovor Jakuba Železného s Václavem Klausem, který přinesl 14. ledna 2014 konečné rozuzlení problému jeho novoroční amnestie. http://zpravy.ihned.cz/c1-59455820-klaus-v-rozhovoru-pro-ct-zaluji-me-se... Kdo ještě nechápal, pochopil dokonale. Václav Klaus vše mimoděk vysvětlil. Klíčová je jediná věta. Když se Jakub Železný ptal na nezvládnutou privatizaci 90. let ⓓ podvody bank, kampeliček a fondů, které připravily o peníze tisíce střadatelů, Klaus odmítl kriminalizaci těchto dějů a událostí. „Vše jsme se učili, všichni jsme se tehdy učili – nedělejme z toho kriminalizaci.“ Podle Klause dnes kriminalizujeme lidi, kteří se pouze učili zbohatnout, a protože jsme byli všichni začátečníci, chybička se holt vloudila. Proto přišel s amnestií. Pouze naplno projevil, co si celou dobu myslí. Proto omilostnil nejtěžší hospodářskou kriminalitu. Ne kvůli milosrdenství, jak občas nepřesně a podivně tvrdil.

Stíny informační společnosti

Jde o text z roku 2001 na který jsem náhodou při kontrole dat v počítači narazil, při čtení mne zamrazilo, protože to co jsem před dvanácti lety napsal pro Lupa.cz, je dnes ještě aktuálnější než tehdy. Dovoluji si svůj text připomenout, věřím že se nad ním leckdo zamyslí. Tak tedy: Žijeme v době rozvoje výpočetní techniky, informací a informatiky, v době, kdy osobní zkušenost je vytlačována virtuální realitou a zpravodajstvím sdělovacích prostředků. Množství vnucovaných informačních podnětů, bez ohledu na jejich obsah, může působit opojně. Exploze ale časem otupuje, protože jednotlivé vjemy se překrývají. Specifickým příkladem může být i vjemové obžerství, konzument požaduje stále výraznější podněty (typickou ukázkou jsou stále drastičtější scény akčních filmů). Nebezpečí vjemové otupenosti výrazně roste při cíleném zneužívání sdělovacích prostředků v případě politických stran nebo různých zájmových skupin. Lidskou psychiku ovlivňuje i stále vzrůstající vliv legální reklamy, která je většinou škodlivá, nicméně ve společnosti tolerovaná.

Jak to vidím

Možnost přímo ovlivnit vývoj a život kolem sebe nemám. Mohu jen filozofovat a tak to dělám. Hodně z toho co kolem sebe celá desetiletí vidím, se mi nelíbí. Dlouho jsem se proto pokoušel definovat, nejprve jen sám pro sebe, hlavni typy problémů ovlivňujících život lidi i celého lidstva. Nepomohla mi při tom žádná víra ale jen zdravý rozum. O své představy se dnes chci podělit. Jsem přesvědčen, že všechny problémy vycházejí z mezilidských vztahů. A je celkem jedno, jde li o spor mezi státy, rodinami či dvěma individui.

Jen pár slov ke koaliční smlouvě

Poslední dva roky čas od času musím do Holešovic. Chodím kolem místa kde sídlila Geoindustrie n.p. Praha. Při procházení ulicí Komunardů zde vidím místo podniku kde jsem byl pár let zaměstnán (a jako prospekční geolog a geochemik i pozitivně hodnocen) jen vybagrovanou jámu, která se již dva roky nemění. Působí to na mne depresivně. Bez ohledu na kádrové problémy, pro které jsem musel opustit resort, byl pro mne GIP centrem solidního geologického průzkumu a jeho změna v neměnící se jámu je symbolem úpadku geologie jako takové.
Syndikovat obsah