Ivan Turnovec

V českém překladu vyšel román Nezaplatitelný. Polský spisovatel Zygmund Miłoszewski za něj obdržel ocenění Polská kniha roku 2014. Jde o dílo které jsem v elektronické verzi přečetl s velkým zaujetím. Pokládám za užitečné doporučit je i dalším čtenářům Věřím že je zaujme stejně jako mne. Miloszewského román Nezaplatitelný vydalo nakladatelství Host,do češtiny jej přeložila Tereza Pogodová.

Šokující rozhovor expremiéra Jana Stráského v hospodářských novinách z osmého března 2014 ponechala nejen téměř všechna média, a samozřejmě i celá politická scéna, bez povšimnutí. Jeho význam je přitom historický. Jeden z nejbližších spolupracovníků Václava Klause po mnoha letech konečně přiznal, že klausova "ekonomická reforma" byla ve skutečnosti cílevědomě prováděným rozkradením českého hospodářství. Kuponovou privatizaci Jan Stráský popisuje jako cestu k urychlení zbohatnutí některých, tak aby si mohli další rozprodávaný státní majetek koupit.

Tento text jsem dostal mailem s přáním, abych s ním seznámil své přátele a známé. Po přečtení jsem usoudil, že zveřejnit jej a umožnit tak jeho šíření je správné. Otázka kterou text končí by měla být zodpovězena. Tak tedy Co skutečně stojí za otravami methylalkoholem? Proč je to busines pro velké západní chemické koncerny? Methanol totiž vyrábějí a prodávají významné západní chemické koncerny, které měly už v hitlerovském Německu podíl na likvidaci milionů lidí v koncentračních táborech (nervové a jiné plyny v plynových komorách koncentračních táborů...)

Problematická je současná motivace velké části studentů. Oni totiž o znalosti a vědění nestojí. Jde jim pouze o TITUL. A to je problém současné politiky obecně a ministerstva školství zvlášť. Vláda není schopna nastavit ve státních službách hodnocení na základě znalostí a výkonu. Platové třídy a funkce se přidělují za tituly, né za schopnosti. Proto mnozí získávají záhadné bakalářské tituly, nemající ani nejmenší vazbu na jejich profesi, úředníci a policisté. Mají titul a s ním nárok na povýšení. Nestudují proto, aby svými většími ZNALOSTMI měli lepší šanci než druzí.

Schválení stanov Demokratického klubu jako občanského sdruření nabylo právní moci dne 15. května l990. V současné době má Klub více než 600 členů ve 34 státech všech kontinentů. Členy Klubu jsou osoby různého zaměření v celém rozsahu demokratického politického spektra a různých profesí, a to od manuálních a řadových administra­tivních pracovníků a studentů až po pracovní­ky ve vedoucích funkcích a v akademické sféře. Klub má jako jedno ze tří občanských sdružení v Česku statut přidružené organizace při odboru OSN pro veřejné informace (UN DPI / NGO).

Média nám předkládají informace o dění v soudních síních. Projednávají se zde násilné kauzy, které mají společné znaky. Pachateli jsou mladí lidé, oběťmi pak lidé, kteří se mohou jen obtížně sami ubránit a způsob spáchání je velmi brutální. Jen několik případů z poslední doby:

Začátek března 2012 v Trutnově – 18letý drogově závislý mladík umlátil kladivem 82letou ženu, která na místě zemřela, na následky zranění později zemřel i její 86letý manžel – v listopadu 2013 byl pachatel odsouzen na doživotí.

Tento zajímavý příspěvek popisující současnou situaci napsal Roman JANOUCH. Domnívám se, že v záplavě jednostranných mediálních zpráv si text pozornost zasloží. To je důvodem proč jsem článek přetiskl (it).

Analyzujeme-li podoby kapitalismu v naší novodobé historii, nevyhneme se tendenci provádět jakousi periodizaci tohoto systému. Zkusme si proto rozčlenit naši kapitalistickou epochu na čtyři základní periody. První periodu bych nazval tzv. protokapitalistickým obdobím. Jedná se o latentní kapitalismus, který se v českém prostředí vyskytoval ještě v době, kdy se vytvářely sítě struktur lidí, jež po Listopadu 1989 zahájili zářnou podnikatelskou kariéru. Nutno říci, že na nekalých základech. Zrodily se nerovné šance... Druhá perioda spadá do počátku 90. let.

Česká hospodářská komora podle Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) zfalšovala údaje, na jejichž základě uspěla v projektu na čerpání peněz z evropských fondů. Uvedl to Český rozhlas Radiožurnál s odvoláním na důvěryhodné zdroje. Komora podle jednoho ze svých představitelů proti výsledkům vyšetřování podala odpor, nicméně její šéf Petr Kužel falšování přiznal. Jednalo se o projekt kontroly čerpání peněz z Operačního programu Podnikání a inovace. Hospodářská komora podle OLAF například zfalšovala podpisy některých lidí, o nichž tvrdila, že pro ni budou jako odborníci na eurofondy pracovat. Navíc předložila i jejich falešná čestná prohlášení. Tito lidé ve skutečnosti nevěděli, že je komora do své dokumentace zařadila. OLAF nechtěl závěry vyšetřování komentovat, ale potvrdil, že případ skutečně šetřil a výsledky předal českým úřadům včetně Nejvyššího státního zastupitelství. Výsledky vyšetřování už obdržela i Hospodářská komora.

Dostal se ke mně text reagující na televizní rozhovor Jakuba Železného s Václavem Klausem, který přinesl 14. ledna 2014 konečné rozuzlení problému jeho novoroční amnestie. http://zpravy.ihned.cz/c1-59455820-klaus-v-rozhovoru-pro-ct-zaluji-me-se... Kdo ještě nechápal, pochopil dokonale. Václav Klaus vše mimoděk vysvětlil. Klíčová je jediná věta. Když se Jakub Železný ptal na nezvládnutou privatizaci 90. let ⓓ podvody bank, kampeliček a fondů, které připravily o peníze tisíce střadatelů, Klaus odmítl kriminalizaci těchto dějů a událostí. „Vše jsme se učili, všichni jsme se tehdy učili – nedělejme z toho kriminalizaci.“ Podle Klause dnes kriminalizujeme lidi, kteří se pouze učili zbohatnout, a protože jsme byli všichni začátečníci, chybička se holt vloudila. Proto přišel s amnestií. Pouze naplno projevil, co si celou dobu myslí. Proto omilostnil nejtěžší hospodářskou kriminalitu. Ne kvůli milosrdenství, jak občas nepřesně a podivně tvrdil.