Padesát let od promoce 1966 – 2016

Zlatá promoce, která se uskutečnila 16. dubna 2016 v Karolinu v rámci oslav Celoživotního vzdělávání s Fesativalem absolventů, umožnila, že jsme se setkali my absolveni Přírodovědecké a několika dalších fakult KU. Nesešli jsme se všichni, ukázalo se, že těch kteří svojí životní pouť již ukončili není málo. Uplynulých padesát let od promoce v roce 1966 bylo pro většinu celý náš produktivní život, je nám dnes 72 a více let. Promoce připoměla tu z roku 1966 i pozdější doktorskou v roce 1981, při projevech universitních zástupců byl člověk dojat.

Ostatně půl století je důvodem ke vzpomínkám a bilancování. Přístupovat k nim lze ve dvou rovinách. Tou první je hlubší vzpomínka na mládí a krásné časy studentského žití. Jde bezesporu o vzpomínky většinou příjemné. Ostatně trvající přátelství bývalých spolužáků to potvrzuje. Osobně jsem měl radost ze setkání i s těmi spolužáky kteří byli celá léta nedostupní, protože v minulém století opustili republiku.

Tou druhou pak vzpomínka profesní. Někdo měl to štěstí že jeho profesní kariéra v oboru byla plynulá, ať se jednalo o pedagogickou nebo odbornou. Ne každý ale měl to štěstí. Ti co po roce 1968 opustili republiku to měli zpočátku trochu komplikované, většinou se ale dokázali prosadit, to ostatně i ti kteří dostali cejch. Rok 68 ovlivnil výrazně část životů. Osobně jsem, jako „nepřátelská osoba“ neměl to štěstí pracovat plynule v oboru, pro až trochu teatrální nesouhlas s okupací republiky. Nejprve jsem byl nucen opustit výzkum ultratvrdých brusných materiálů korundů a SiC v Benátkách n.J., později i prospekci v Geoindustrii n.p. Praha. Vystudovaného oboru jsem se ale celá léta držel a pár nápadů, např. o paleokrasu, minerálním složení brusných korundů nebo vazbě antimonu a zlata nejen na Krásnohorsku, jsem publikoval jako silniční dělník. Ostatně jako stavební dělník jsem, díky profesoru Kontovi, dělal v roce 1980 rigorozní zkoušku.

Nápad se „zlatou promocí“ je bezesporu dobrý, protože umožnil setkání se příslušníků odcházející generace. To je ale jen jedna část. Bylo by žádoucí aby také, a to zatím u nás nefunguje, připomínal mladé generaci význam práce těch starších. Generace třiceti a pětatřicetiletých vysokoškolsky vzdělaných totiž význam těch starších podceňuje. Ostatně to dokumentuje i odposlech reakce s akcí nesouhlasících studentů - mediků nebo mladých lékařů: „Gerontové se chtějí předvádět, to jsou ale zbytečně vyhozené prostředky časem počínaje a penězmi konče“. Reagovat na tato slova mohu jen tím, že připomenu několik jmen profesorů, kterých si stále vážím, nejen proto že význam jejich práce výrazně přesahuje republikové hranice, ale i pro jejich přátelský přístup ke studentům a ochotu vždy pomoci radou absolventům. Začnu profesorem Radimem Kettnerem a Jaromírem Koutkem, dále Josefem Kunským, Bohuslavem Hejtmanem a Jiřím Kontou.

Přílohy: