Země jako vesmírný terč s podtitulem Minulost a budoucnost srážek Země s vesmírnými tělesy

Zajímavou publikaci věnovanou astroblémům, impaktům a jejich vlivu na vývoj Země napsal RNDr. Jiří Jiránek. Vyda­la jí Euromedia Group, k.s. v edici Universum Knižního klubu v druhé polovině roku 2012. Cel­kový rozsah je 399 stran, ze kterých 59 představují užitečné tabulky, výstižný významový slovník, přehled použité literatury a rejstřík. Nad rámec tiskových stran je 24 stran s celkem 58 barevnými fotografiemi meteoritů, kosmických těles ale hlavně různých kráterů. V textu je ještě množství ilustračních černobílých fotografií.

Za velmi dobré pokládám připomenutí že katastrofismus je jedním z faktorů podmiňujících geologický vývoj. Cuvier mněl pravdu a aktualisté, kteří se mu pošklebovali když přišel se svou teorií jsou zapomenuti. Ještě v době kdy jsme my starší studovali, bylo o jeho teorii a katastrofizmu mluveno s despektem. Dnes už je situace jiná.

Ale zpět ke knize. Po úvodních kapitolách popisujících Měsíc a další planety je zajímavá 7 kapitola, autor zde vzpomíná i na diskuze kterých se účastnil (byl jsem také jejich svědkem) kdy se z kosmických fotografií zjišťované kruhové struktury interpretovaly nejen jako impaktové, ale i jako kryptovulkanické. Diskutéři byli nesmlouvaví (tak nějak asi vypadali o něco dříve hádky neptunistů a plutonistů). Autor je jednoznačným zastáncem impaktního původu. Tady si jen dovolím připomenout, že existovaly určitě i obrovské vulkanické erupce a ne každá stará kruhová struktura musí být jednoznačně impaktního půvo­du.

Pochvalu zaslouží autorská korelce údajů o impaktech s údaji o masovém vyhynutí živých or­ganismů v určitých krátkých časových úsecích (kapitoly 15 až 21). V návaznosti na to oceňuji i autorem sestavené a přiložené tabulky III a IV. Jde o chronologický seznam známých impaktních kráterů na Zemi, které autor seřadil v prvním případě podle stáří od archaika po současnost; a v druhém podle velikosti. Uvedeny jsou všechny zjištěné kruhové struktury, ty které zatím nesplňují kriteria pro uznání impaktového původu, a je jich dost, mají v poznámce uvedeno „nepotvrzen“ . Lze ale předpokládat, že řada těchto struktur oficiální přívlastek impaktní, brzy získá.

Údaje, které autor v jednotlivých kapitolách předkládá, jsou alarmující. Dovolím si na tomto místě citovat z úvodu str. 16: „Představa, že vše na Zemi může v jediném okamžiku skončit a lidstvo s ostatním vyšším životem vyhyne, je sice hrozná, ale reálná. Vždyť od posledního skutečně velkého impaktu – při němž vyhynuli dinosauři a do čela živočišné říše se postavili savci – už uplynulo 65 milionů let a nový impakt se pomalu blíží. Osobně jsem ovšem přesvědčen, že k jednomu skutečně velkému impaktu (nebo řadě relativně menších) už v době existence lidstva došlo, i když v oceánu: obrovská tsunami, kterou vyvolal, mohla způsobit potopu světa popsanou v bájích a pověstech mnoha národů na celé Zemi a zprostředkovaně přejatou biblí. Mezinárodní skupina geologů zabývající se mladými impakty holocenního stáří a pátrající po celém světě po stopách obrovských tsunami už jeden takový velký kráter našla na dně Indického oceánu.“
Paradoxně i v závěru při uvádění možností odvrácení hypotetického dopadu planetky, nebo velkého meteoritu, patří k těm skeptičtějším. Znovu cituji, tentokrát ze str. 333-4: „ Zničit nebezpečné těleso atomovou bombou, laserem, nasměrováním jiného hmotného tělesa k srážce nebo explozí do něho vložené nálože napadne brzy asi každého, kdo se bez důkladnější přípavy do této problematiky vrhne; tento způsob použili i tvůrci filmu ARMAGEDON. Jeho výhodou je, že lze k planetce ve velmi krátké době přepravit dostatečné množství energie vázané v malém množství hmoty. K odchýlení planetky o průměru 270 m by podle amerického odborníka na jaderné zbraně Davida Dearborna stačila exploze o síle 300 kt TNT provedená 15 dní před hrozící srážkou, to znamená někde ve vzdálenostiMěsíce. Jenže věc až tak jednoduchá není. Za prvé, museli bychom nejdříve sestavit největší atomovou zbraň v dějinách, vysvětlit nezbytnost jejího použití vládám 'nespřátelených' zemí a přesvědčit je, že nebude zneužita proti nim, a potom riskovat, že nás při nepovedeném startu sama zamoří svou radioaktivitou (což by vlastně náš konec jenn uspíšilo). Za druhé, dostatečně silnou explozí by se dosud celistvé těleso rozpadlo na menší úlomky (a některé by při tom byly pořádně velké), z nichž mnohé (a možná i většina) by nakonec Zemi stejně zasáhly, a to na mnohem větší ploše, než by tomu bylo při dopadu původního tělesa. …“

Kniha je prezentována jako populárně naučná. Vlastní text je vyvážený a sumarizuje výsledky celosvětových geologicko-astronomických výzkumů. Jistý přehled o obsahu dávají i názvy jednotlivých kapitol, které jsou snaze o populárnost možná trochu zbytečně poplatné:
1) Úvod, který by nerad vyzněl příliš katastroficky; 2) Pohled na Měsíc; 3) I planety se sráže­jí; 4) Podivné měsíce vnějších planet; 5) Barringerův kráter a boj o uznání jeho impaktního původu; 6) České vltavíny a bavorský kráter; 7) Geoblémy, nebo astroblémy; 8) Vesmírné projektily: meteority; 9) Nevyzpytatelné planetky; 10) Komety bydlí daleko za Neptunem; 11) Shoemakerovo poselství; 12) Rekonstruujeme impakt; 13) Pravděpodobné následky dopadu vesmírného tělesa na Zemi; 14) Záhadná vyhynutí rostlin a živočichů v geologické historii Země; 15) Nejstarší zachovalé stopy dopadů cizích těles na Zemi; 16) Neklidné prvohory; 17) Největší vyhynutí v dějinách; 18) Druhohory, věk dinosaurů; 19) Proč dinosauři zmizeli?; 20) K poslednímu velkému vyhynutí došlo před 34 miliony let; 21) Co už zažil člověk; 22) Čeká­me další strážku?; 23) Závěr aneb můžeme s tím něco udělat?

Přečetl jsem si Jiránkovu knihu s chutí, a pokládám jí za zdařilou. Abych ale jenom nechválil. Postrádám, a to minimálně jednu pérovku, která by měla být v kapitole 12 věnované rekon­strukci vzniku impaktního kráteru. Někdy je totiž schematizovaný obrázek vhodnější než se­belepší popis.
Jiránkovu knihu všem zájemcům, geology počínaje, doporučuji. Koupit jí lze i přes internet na adrese www.bux.cz. Připomenout si dovolím i jeho starší publikaci Výbuch nad tajgou, věnovanou Tunguské­mu meteoritu, kterou vydala v roce 2005 Mladá fronta.