Problémy vzdělanosti v ČR

Dobře fungující systém školství byl fakticky zrušen. Jeho přílišná liberalizace, snahy po jeho odstátnění, otevírání stále nových a nových středních škol různého typu bez ohledu na potřeby trhu s pracovními silami jsou tím problémem. Střední školy začal zakládat kdekdo, přičemž bylo jasné, že za pár let je nebude možno ufinancovat a že pro kvalitní výuku na nich budou chybět učitelé, že řada absolventů různých módních oborů nesežene práci. Vzhledem k demografickému vývoji velká část středních škol zrušila přijímačky. V boji o žáka, tedy o peníze pro školu, byly víc a víc snižovány nároky na studenty. A to i u maturit.

Falešné pojetí svobody vyvolalo dramaticky rychlý narůst majetkové nerovnosti a rozklad společenské morálky. Nedodržování pravidel a překračování zákonů se stalo spíše pravidlem než výjimkou. Díky zneužívání bezbřehé svobody umožňující bezohledné burzovní spekulace vypukla současná globální krize. Její rozsah a hloubka naznačuje, že by mohla být prvním projevem výraznějších celosvětových změn. S tím přímo souvisí i krize vzdělanosti.

Maturitní zkoušky přestaly mít vypovídající hodnotu a staly se naprosto nesrovnatelné, a to i na školách stejného typu. Státní maturity by mohly tento problém řešit. Zda ale budou je otázka. Protestů části studentů proti státním maturitám se snaží využít někteří politici. Nadbíhají jim, podbízejí se jim. Důvod je nasnadě. V říjnu jsou volby a budoucí maturanti půjdou poprvé k volbám. To je pro některé politiky, nutno podotknout, že se nezřídka jedná o představitele stran, které nesou vinu za snížení úrovně výchovy a vzdělávání v ČR, dobrým důvodem. To se týká všech polistopadových vlád. Pokud se žák nedostane na školu veřejnou, určitě ho s otevřenou náručí přijme nějaká škola soukromá. Na maturitní obory jsou přijímáni žáci nejen s trojkami na vysvědčení, ale i se čtyřkami. A vzhledem k tomu, že se za ně platí školné, považují studenti i rodiče za naprosto samozřejmé, že mají maturitu v kapse. Vždyť si to přece platí!

Ono se vlastně ani není čemu divit. Hodnoty, které jsou mládeži předkládány tj. zdůrazňování individuálních práv a svobod za současného potlačování potřeby plnit také nějaké povinnosti, se v postojích současné mládeže i celé společnosti odráží.

Na konci 90. let někteří školští experti začali veřejnosti vtloukat do hlavy, jak málo vysokoškoláků máme v porovnání se světem. Ale zamlčeli, kdo všechno je v zahraničních statistikách za vysokoškolského studenta pokládán. Abychom v ČR dohnali svět, začali jsme se hnát namísto za skutečným vzděláním, za co největším počtem lidí s maturitním vysvědčením a vysokoškolským diplomem. Kvalita se postupně začala ztrácet, rozhodující byla kvantita, vystudovali všichni přihlášení. Přitom je logické, že ne každý má nadání pro studium s maturitou a tím spíš pro studium vysokoškolské. V rámci honby za co nejvyšším počtem vysokoškoláků, se v roce 2006 ministerstvo školství, pod vedením Petry Buzkové (ČSSD), rozhodlo navýšit podíl žáků gymnázií a lyceí a zároveň omezit podíl učňů a studentů v odborném školství. V roce 2006 nastupovalo na gymnázia a lycea přes 24 procent všech přijímaných na střední školy, do školního roku 2010-2011 to mělo být už 35 procent a do roku 2020 dokonce 40 procent. Počty gymnazijních míst zvyšovalo ministerstvo přeměnou odborných škol a učilišť. Už tehdy upozorňovali ředitelé gymnázií, že úroveň gymnázií bude klesat a s tím bude upadat i kvalita následného vysokoškolského studia. Dnes už je situace kritická. Prvním krůčkem k nápravě mohou být právě státní maturity.