Česká liberalizace v praxi

Skutečností je, že tržní hospodářství (zaměřené na plnou liberalizaci) v ČR je dnes bez mantinelů garantovaných zákonem. Každý si dělá co chce. Ještě přesněji na co si troufne. Po roce 1990 totiž dovolovalo vedení státu v zájmu nastolení kapitalismu prakticky všechno. Od jednoduchého rozkradení až po tunelování, legální lichvářství a spekulaci. To jsou hlavní zdroje bohatství mnoha dnešních miliardářů. Zákonné normy se podřizují lobbování a jsou často v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Hlavní současnou ideologickou tézí je tvrzení, že vlastník má právo se svým majetkem hospodařit podle svého. S tím lze souhlasit. Tedy například s využitím majetku vyrábět zboží, poskytovat služby a rovněž stanovit ceny zboží a mzdy svým zaměstnancům. Nicméně existuje jistý limit prezentovaný Listinou základních práv a svobod: v článku 11. bod 3. je stanoveno, že: Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Zneužitím vlastnictví je bezesporu stanovení lichvářských cen se ziskem několika desítek nebo dokonce i stovek procent Je možné namítnout něco o konkurenci a možnosti koupit zboží u jiného výrobce. Často je to složitější a jde-li o plně nebo do značné míry monopolní výrobce. Sledujeme a pociťujeme jak rostou ceny elektřiny i uhlí. Jde vyloženě o spekulační ceny nesouvisející s růstem nákladů. Důkazem je skutečnost, že s neoprávněným růstem cen rostou rekordně zisky příslušných monopolů. Například ČEZ má za první pololetí roku 2008 zisk 29 miliard korun, což je to o 38% více než před rokem. Zdrojem růstu zisku je růst cen (zdůvodnění že ceny elektřiny v zahraničí jsou vyšší je nesolidní spekulací). Těžební firma NWR má v prvním pololetí zisk téměř pět miliard korun. Je to meziroční růst o 340 %. To není normální. V solidním kapitalistickém tržním hospodářství je základem tvorby cen režie a vynaložená práce, zvýšená o přiměřený zisk. Vyloučit se má spekulace a lichva, brání tomu hospodářské komory ve vyspělých státech a tamní exekutiva je v tom podporuje. V některých státech je definován přiměřený zisk. Nepřesahuje 20%. ČEZ i NWR by měly mimo ČR problémy. Podobně je tomu s výší mzdy. Zaměstnanec má právo na spravedlivou mzdu za práci. Ta mu má zajistit životní potřeby, jinak řečeno reprodukci pracovní síly včetně rodiny. Stát by se v tomto směru měl daleko více angažovat a reálně stanovit jistou úroveň minimální mzdy a současně progresivní daní omezovat zcela neoprávněné vysoké příjmy. Tím by více naplnil státní rozpočet a mohl by lépe finančně zajišťovat celospolečenské potřeby (například ve zdravotnictví a školství). Současná koaliční vláda tak nepostupuje. Je to tragická chyba.