Statistika jako problém

Neustále přibývá nejrůznějších dotazníků a výkazů pro státní správu. Je otázkou, zda jsou všechny povinné údaje a z nich vytvářené statistiky skutečně nutné pro chod té které organizace, podniku a konečně i celého státu. Žijeme ve věku statistiky. V zemi a době, která uctívá statistická data jako "nadvědu", poskytující nástroj veškerého poznání, jsme stále zavalováni ohromným přísunem dat různého druhu a rozsahu. Většina z nich k nám přitéká od státu. Když se sběrem a zpracováním nějakých statistik zabývají soukromé agentury a obchodní sdružení, vždy se přitom omezují jen na potřeby svých specifických odvětví. Drtivá většina statistických údajů je tak zjišťována a rozšiřována státem. Právě odsud přichází souhrnná ekonomická statistika - populární "hrubý národní produkt", který umožňuje každému ekonomovi věštit hospodářskou situaci.

Mnohé statistiky jsou navíc vedlejším produktem jiných aktivit státu. Daňová data tak přicházejí z finančních úřadů, odhady nezaměstnanosti z ministerstva sociálních věcí, údaje o zahraničním obchodě z celnic a z Federálního rezervního systému (centrální banky) zase třeba data o bankovnictví. Spolu s vývojem nových statistických technik jsou v rámci státních institucí vytvářena stále nová oddělení, zaměřená na sběr nejrůznějších dat a jejich použití. Zamýšlel se nad tím již v minulém století rakouský ekonom Rothbard, stojí za to pár jeho myšlenek připomenout, jsou totiž nadmíru aktuální.

Murray Newton Rothbard (1926-1995) se stal neodmyslitelnou součástí tradice rakouské ekonomické školy a je mnohými uznáván za nástupce Ludwiga von Misese na pomyslném Olympu tohoto směru ekonomického myšlení. Byl profesorem ekonomie na University of Nevada v Las Vegas. Jeho jméno je dodnes synonymem nekompromisní kritiky převládajícího kolektivismu a neúnavného boje za laissez-faire. Během svého života napsal 24 knih a tisíce článků. Jeho magnum opus o více jak tisíci stranách Man, Economy, and State si v ničem nezadal s Misesovou fenomenální Human Action a stalo se tím, co po Misesově smrti oživilo zájem o rakouskou školu. Nejenže pokračoval v hodnotově neutrální ekonomické analýze, ale obhajobu myšlenky svobody zakotvil v racionálním systému etiky založeném na respektu k soukromému vlastnictví. Ve své knize The Ethics of Liberty vydané poprvé v roce 1982 rozpracoval své úvahy o statistice a jejím významu. Z jeho práce některé myšlenky níže citujeme.
"Bujení státní statistiky představuje v očích liberála několik zjevných hříchů. Za prvé je jasné, že je do sběru a produkce statistických dat soustředěno příliš mnoho zdrojů. V případě naprosto svobodného trhu by se množství práce, půdy a kapitálu určené na statistiku scvrknulo na pouhý zlomek dnešního stavu.

Je skutečností, že sběr dat pro podstatnou část statistik probíhá prostřednictvím státního donucení. To znamená, že tyto statistiky jsou nejen výsledkem občany nevítaných činností státu, ale též že skutečné náklady, které jejich produkce pro americkou veřejnost představuje, značně převyšují pouhé množství daní, které za ně státní instituce utratí. Jsou to soukromí producenti a spotřebitelé, kteří tak musí nést nákladné břemeno veškeré evidence a papírování, které tyto statistiky vyžadují. A nejen to. Tyto fixní náklady představují relativně větší zátěž pro menší podnikatele, kteří jsou na zvládnutí takového množství papírování špatně vybaveni. A tak tato zdánlivě nevinná statistika ochromuje činnost malých podniků a pomáhá tak vytvářet strnulosti v podnikatelském prostředí. Tým Hooverovy komise tak například zjistil, že:
Nikdo neví, na kolik přijde americký průmysl shromažďovat statistické údaje, které po nich stát vyžaduje. Jenom chemický průmysl uvádí, že každoročně zaplatí 8 850 000 dolarů za vypracování statistik požadovaných třemi ministerstvy. Síťová odvětví utratí 32 000 000 dolarů za rok přípravou výkazů pro státní úřady…

Majitel malého železářství v Ohiu odhadl, že 29 procent jeho času pohltí vyplňování takovýchto statistik. Ne zřídkakdy musí lidé při styku s těmito institucemi vést několik druhů výkazů, aby uspokojili požadavky všeho druhu ze strany federálních úřadů."

Existují však další, ne tak zřejmé důvody, proč by měl liberál spatřovat ve státních statistikách hrozbu. Nejenže přesahuje sběr a produkce statistik funkce státu jakožto ochránce osob a jejich majetku a nejenže dochází k plýtvání a chybnému rozdělení ekonomických zdrojů a k zatížení daňových poplatníků, průmyslu, drobných podnikatelů a spotřebitelů. Statistiky jsou totiž navíc v zásadě tím rozhodujícím pro intervencionistické a socialistické aktivity státu. Jednotlivý spotřebitel má ve svém každodenním životě velmi malou potřebu statistických údajů. Pomocí reklamy, pomocí informací od svých přátel a pomocí svých vlastních zkušeností zjišťuje, co se na trhu kolem něho děje. To samé platí pro podnikatele, který musí také odhadovat situaci na konkrétním trhu, volit ceny, které za zboží, jež nakupuje, musí zaplatit. Musí odhadnout, kolik si má účtovat za to, co prodává, musí sledovat a odhadovat své náklady a tak dále. Žádná z těchto činností však není nijak závislá na všudypřítomném shromažďování statistických údajů o ekonomice, které vláda neustále chrlí. Podnikatel, stejně jako spotřebitel, zná a poznává svůj vlastní trh díky své každodenní zkušenosti. Nechme ale ještě jednou promluvit velice aktuálně, v roce 1995 zesnulého ekonoma:

Byrokraté stejně jako socialističtí reformátoři jsou však v naprosto odlišné pozici. Nacházejí se mimo trh. Z tohoto důvodu pak musí, aby "poznali" skutečnosti, které se pokouší plánovat a reformovat, získávat informace jinak než osobně, pomocí svých dnes a denně získávaných zkušeností. Jedinou cestou k takovým informacím je pro ně statistika. Ta představuje pro byrokrata, politika a socialistického reformátora jediné prostředky smyslového vnímání.

Je samozřejmě pravdou, že i bez jakýchkoliv statistických údajů o fungování společnosti by se stát mohl snažit intervenovat, danit a vyplácet dávky, regulovat a řídit. Mohl by se pokoušet důchodcům nadále vyplácet důchody z daňových příjmů i bez nejmenší potuchy, kolik takových lidí vlastně je a kde se nacházejí. Mohl by zkoušet regulovat určitá odvětví aniž by znal počet firem v nich působících či jakékoliv jiné základní údaje o těchto odvětvích. Mohl by usilovat o eliminaci hospodářského cyklu aniž by věděl, zda se ceny a podnikatelská aktivita zvyšují či snižují. O to všechno by se mohl snažit, ale moc daleko by se nedostal. Naprostý chaos by byl příliš zřejmý a příliš očividný i pro byrokracii samotnou, nemluvě potom o občanech. To platí obzvláště proto, že jedním z hlavních důvodů uváděných ve prospěch státní intervence je, že "napravuje" trh a činí ho spolu s celou ekonomikou více racionálním. Stát bez jakékoliv znalosti ekonomické reality by přirozeně nemohl takovou racionalitu svých intervencí ani předstírat. Nepochybně by neexistence statistik naprosto a okamžitě rozbila veškeré pokusy o socialistické plánování. ...

A tak z celého množství opatření, navržených během let ke kontrole a omezení úlohy státu či ke zrušení jeho intervencí, by se jednoduché a nenápadné zrušení státní statistiky ukázalo pravděpodobně jako nejdůkladnější a nejúčinnější.

Komentovat výše uvedené je zbytečné. Problematiku vynucovaných výkazů pro státní i jiné statistiky znají totiž všichni, platí to i pro provozování základních, středních i vysokých škol. Nejde tedy pouze o ty, kteří se snaží živit sami ať již jako živnostníci či drobní, nebo větší podnikatelé. Nesmyslné výkazy jen zdržují od smyslupné práce. Část státních statistik slouží navíc jen k propagandistickým účelům (průměrné platy místo mediánu jsou toho vzorovým příkladem). A cílem dalším je snaha omezovat soukromou iniciativu nejrůznějšími příkazy a zákazy podporujícími úřednickou korupci. To je důvodem proč na více jak pětadvacet let stará, stále platná zjištění, uvedená v knize The Ethics of Liberty upozorňuji. Je totiž neuvěřitelné, že naší politickou reprezentaci tato problematika, nezajímá.