Stárnutí jako jedno z celosvětových rizik

Mezi nejvážnější globální rizika prvních desetiletí příštího tisíciletí patří i stále rychlejší zvyšování počtu obyvatel země a jejich velice nerovnoměrné věkové zastoupení v jednotlivých částech zeměkoule. Zatím co bude výrazně přibývat mladých obyvatel v Asii, Africe a Jižní Americe, budou v rozvinutých zemích populace výrazně stárnout. Tempo a rozsah těchto demografických změn jsou již známy. To, jakým způsobem se bude řešit celkový přírůstek v rozvojových zemích a hlavně pak stárnutí populace v rozvinutých zemích je otázkou. Zamýšlí se nad ní ve své studii Globální demografická krize Peter G. Peterson v časopise Foreign Affairs v prvním čtvrtletí 1999, do češtiny jí přeložil Jaromír Žeglitz a byla letos publikována v Bulletinu Občanského institutu č. 90. Prostudování tohoto materiálu je velmi poučné a nutí k zamyšlení.

Stárnutí v rozvinutých zemích se stává skutečně globálním problémem a musí být proto v globální politické agendě prioritou. Stárnutí totiž postupuje velmi rychle. Je na čase neuhýbat pohledem před věcmi, jež přicházejí. To jakým způsobem budeme problému stárnutí populace čelit, bude mít v průběhu příštího století dalekosáhlé důsledky. Ve skutečnosti to široce ovlivní způsob i řešení ostatních závažných problémů, které před nás budoucnost postaví (šíření jaderných, biologických a chemických zbraní, nové druhy moderního terorismu, smrtící superviry, extrémní klimatické změny, ekonomické a politické dopady globalizace i výbuchy etnického násilí v nestabilních demokraciích). OSN předpovídá, že do roku 2050 vzroste počet lidí ve věku 65 - 84 let v celosvětovém měřítku ze 400 milionů na 1,3 miliardy (trojnásobný vzestup), zatím co počet lidí ve věku 85 let až 99 stoupne z 26 milionů na 175 milionů (šestinásobný vzestup) a počet lidí starších 100 let se zvýší ze 135 tisíc na 2,2 milionu (šestnáctinásobný vzestup). V rozvinutých zemích současně s tím dochází k poklesu porodnosti. Zatím co celosvětově byla ještě před dvaceti lety míra porodnosti (tj. počet živě narozených dětí na jednu ženu) 5,0 což je historický normál. od té doby došlo k poklesu na hodnotu 2,7. V rozvinutých zemích jde dokonce o hodnotu 1,6 (v Německu poklesla na 1,3). Pokud nedojde ke změně k lepšímu dojde v Evropě a Japonsku ke snížení stavu populace na polovinu ještě před koncem 21 století. V roce 1950 patřilo 7 zemí ze 12 nejlidnatějších mezi rozvinuté: Spojené státy, Rusko, Japonsko, Německo, Francie, Itálie a Velká Británie. Dle prognóz OSN zůstanou na tomto seznamu do roku 2050 pouze Spojené státy. Zbylé státy nahradí Nigerie, Pákistán, Etiopie, Kongo, Mexiko a Filipíny.

Patrně nejpředvídatelnějším důsledkem propastných rozdílů v plodnosti a populačním růstu mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi bude rostoucí zájem o zahraniční pracovníky ze strany "starších" a bohatších společností, které tak budou čelit nedostatku pracovních sil. Dojde k velké migraci. Imigranti bývají obvykle mladí a často s sebou přinášejí rodinné zvyklosti domácích kultur a s tím i výrazně vyšší plodnost. V mnoha evropských zemích představují již dnes neevropští cizinci přibližně 10 % populace. V tomto počtu je 10 - 13 milionů muslimů vesměs v produktivním věku a mladších. Předpokládá se, že v Německu bude počet cizinců činit v roce 2030 již celých 30 % a ve městech jako je Mnichov nebo Frankfurt jich bude více jak polovina. Již dnes existuje problém imigrace z Asie a Afriky do Evropy. Je čím dál tím nemožnější asimilovat příchozí a sjednotit kulturní návyky jednotlivých skupin obyvatel. Jako příklad polyetnické společnosti, týká se to i náboženství, nám může posloužit poválečný vývoj na Balkáně. K pomalé „balkanizaci“ dochází v celé střední a západní Evropě. Hrozí nebezpečí konfliktů, počínaje dělením podle etnických skupinových zájmů ovlivněním parlamentních voleb ve státech s vysokým podílem právně domestikovaných imigrantů, které mohou přerůstat až v občanské války.

Zvyšující se množství obyvatel na Zemi a současné globální stárnutí populace v rozvinutých zemích může vyvolat krizi, která zachvátí nejen celosvětovou ekonomiku, ale může vest i k výrazným demografickým změnám vyvolaným stěhováním národů.