Vzpomínka na prvosestup do jeskyně u Bozkova

Jediné zpřístupněné jeskyně v severních Čechách dolomitové jeskyně v Bozkově u Semil oslaví 30 let od svého zpřístupnění veřejnosti. Před padesáti dvěma lety, v roce 1947 byl v malém lůmku u Bozkova uvolněn vstup do puklinové chodby. Po deseti letech od prvního nálezu došlo k hlavním objevům podzemních jezer. Brzy poté se přistoupilo ke zpřístupňování a v roce 1969 navštívili zpřístupněné jeskyně první turisté.

V letošním roce oslaví také své 70 narozeniny prof. Ferry Fediuk. Profesor Fediuk, nás učil petrologii na přírodovědecké fakultě Karlovy university v Praze. Řadu let mapoval a studoval metamorfované horniny železnobrodského krystalinika a sopečné horniny v širším okolí Turnova. Na počátku své kariéry, ještě coby student, navštívil v roce 1947, jako první geolog, i Bozkovské jeskyně.

Oba jubilanty spojuje vzpomínka, se kterou chci nyní seznámit i čtenáře. Jde o úryvky ze dvou dopisů, které mi pan profesor poslal na konci roku 1997 a začátku roku 1998. V tom prvním stálo:

V prosinci 1947 jsem se doslechl, že v kamenolomu u Bozkova při těžbě odkryli vstup do podzemních prostor a tak jsem se tam z domu mých rodičů v Tanvaldě s kladívkem a batohem sám vypravil. Lom byl tenkrát dost zasněžen, ale nevelký průlez dovnitř, tak akorát na proniknutí, jsem bez problémů našel. Vlezl jsem dovnitř a úzký, dolů šikmo spadající prostor v celé jeho délce cca 35-40 m jsem prolezl. Karbonátová velmi jemnozrnná až celistvá hornina nažloutlé barvy mě zaujala tím, že v 5% kyselině chlorovodíkové z ní šuměly jen ojedinělé vlasově tenké bílé žilky, zatímco hornina jako celek ani trochu. Někdy o zimních prázdninách v únoru 1948 (zrovna zuřila politická krize) jsem získal od prof. Kratochvíla souhlas, abych si mohl v laboratoři petrologického ústavu horninu zanalyzovat. ...A tak jsem s překvapením zjistil, že bozkovská hornina obsahuje zhruba 30% kysličníku vápenatého, přes 20% kysličníku hořečnatého a že je to tedy dolomit mimořádné čistoty. Byl jsem tenkrát úplný geologický zajíc a vůbec jsem neměl přehled co už je v tomto ohledu známo, ale stále si myslím, že moje chemická analýza bozkovského dolomitu byla - když né první - tak určitě jedna z nejstarších. Jak tedy vidíte k bozkovským jeskyním mám vztah od samého začátku jejich historie.

Svou první vzpomínku doplnil v následujícím dopise slovy:

…abych Vám dopověděl druhou část popisu svého prvosestupu do bozkovských jeskyň z prosince 1947. Když jsem se tenkrát vysoukal vstupním otvorem zpět na povrch, stál na pokraji lomu nějaký místní strejda a zahalekal na mně: „Tak co mladej, jaký to tam je?“ odpověděl jsem mu: „Pěkný, ale krátký.“ A on na to: „To nic, to je jen začátek. Tenhle kopec je děravej jako ementál.“ Byl jsem z domova vychován k respektu vůči starším a tak jsem nahlas neoponoval. Ale v duchu jsem si pomyslel: „Jdi se bodnout, strejdo, s takovejma naivníma názorama.“ Cítil jsem se povznesen nad to, abych diskutoval s laickými pindy. Vždyť jsem v té době měl za sebou už skoro celý semestr na Přírodovědecké fakultě staroslavného Vysokého učení Karlova založeného v roce 1348! Co mně, odborníka a vzdělance, bude tady poučovat nějaký venkovan, kterému čouhá sláma z bot? A tak se stalo, že jsem se hned na začátku své odborné kariéry pěkně sekl. Bohužel to nebylo naposled. Ale přece jen to svůj pozitivní dopad ve mně zanechalo v podobě trvale působícího mementa, abych napříště svou namyšlenost trochu krotil a o názorech jiných více přemýšlel.

Tolik tedy profesor Ferry Fediuk se svým osobitým humorem ke svému sestupu do Bozkovských jeskyní v roce 1947.