Čeká nás jen to, co si sami zvolíme

Už řadu měsíců politické strany, místo konstruktivní práce, přešlapují na místě. Jen se bojuje o židle a židličky. Je to nepochopitelné v době, kdy životním zájmem nejen straníků, ale celé společnosti, je řešit velmi rychle narůstající problémy hospodářské i sociální. Otázkou ovšem je jak. V centru i jednotlivých obcích a okresech to vypadá, jako že problémy občanů státní úředníky obtěžují. Dostupnost zdravotní péče, školního vzdělání, bezpečnost občanů, ani čistota životního prostředí se na regionální úrovni neřeší. Přednostové okresních úřadů a starostové, i další státní úředníci, vesměs straníci a nejčastěji z ODS, nehájí zájmy občanů, ale obhajují dresy svých stran. Na podzim nás čekají komunální volby (před nimi mimořádné volby parlamentní) a tak nervozita nejrůznějších politiků roste. Přibývá osobních výpadů, nevraživosti a nekulturních projevů všech těch, kteří „dělají, nebo by chtěli za každou cenu dělat velkou politiku“. Stále více se z postoje státních úředníků ztrácí pokora služby občanům (pokud tedy už dávno nezmizela). Rádoby pokusy o kultivaci politické scény moralizováním z Pražského hradu, kde by trocha pokory taky neškodila, situaci nevylepší.

Vytrhávat ze současného kolotoče problémů, problém prioritní, je téměř nemožné. Dluhy jsou všude kolem nás. Přesto ale existuje jisté řešení. Vzhledem k tomu, že je nutno řešit skutečné problémy lidí v místech jejich bydliště, měla by tím nejdůležitějším být komunální politika. O bezpečnost, zdraví, vzdělání a životní prostředí je třeba se starat prostřednictvím regionů, které sice byly zákoně uznány, ale de facto neexistují. Současné okresy bohužel, po starém vzoru, jen zprostředkovávají politickou moc a často představují politické trafiky, nebo kmenové državy. To ostatně platí i o některých místních správách. Paradoxem současné doby je i to, že podíl příslušníků ODS ve státní správě je vyšší než byly volební výsledky (o současné podpoře a rozdílném postoji skupin v této straně ani nemluvě). Decentralizace státu a posílení pravomoci místních orgánů, by mělo být tou hlavní prioritou. Řešení běžných obecních záležitostí není a nikdy nemělo být záležitostí ideologickou. Prvořadým zájmem by měl být vždy prospěch občanů v regionu a jednotlivých obcích. K tomu aby tomu tak bylo, je nutné dobře vybírat zástupce při komunálních volbách. Nemohu se totiž zbavit dojmu, že komunální volby jsou důležitější než ty parlamentní. Pokud totiž budou slušní lidé v obcích a regionech, budou muset být slušnější i poslanci ve sněmovně a senátu. V takovém případě se budou zanedbané problémy postupně řešit ke spokojenosti těch, kterých se to týká, to je nás všech.