Bozkovské dolomitové jeskyně

Jediné zpřístupněné jeskyně v severních Čechách, dolomitové jeskyně v Bozkově u Semil, oslavují letos třicáté výročí od zpřístupnění veřejnosti. Všechno začalo roku 1947 v lůmku Na vápenici u Bozkova nedaleko Semil. Po jednom odstřelu se objevila krasová dutina, která nedala spát několika místním občanům. Začali zde kopat s představou, že objeví větší jeskyni. V roce 1957 se jim skutečně podařilo proniknout do podzemí. O svém objevu informovali pražské odborníky. Průzkumem se od podzimu 1958 začali zabývat členové Krasové sekce Společnosti Národního muzea, pod vedením Františka Skřivánka. Jako žák geologické průmyslovky jsem se na tom podílel. Byla sestavena geologická mapa a provedla se i geofyzikální měření. Byla vytipována dvě nadějná místa, zde se začalo kopat. Na sklonku roku 1957 tak bylo objeveno největší podzemní jezero v Čechách - Jezerní dóm. Během ledna a února 1958 se podařilo z druhého vytyčeného bodu proniknout do Blátivé chodby. Už v roce 1961 bylo jasné, že jeskyně jsou dostatečně atraktivní pro zpřístupnění. Jejich poloha mezi Českým rájem a Krkonošemi dávala naději na slušnou a trvalou návštěvnost. Připravili jsme proto plány, které se staly podkladem pro další práci.

V létě roku 1969 byly Bozkovské jeskyně slavnostně otevřeny pro veřejnost. Prvním ředitelem se stal Josef Řehák. Postaral se o potřebnou dostavbu povrchového areálu a zahájil průzkumné práce na dalších krasových lokalitách, dokonce i v zahraničí např. v Rumunsku. Má zásluhu na zavedení řádného provozu zpřístupněných jeskyní i o jejich nezbytnou ochranu. Od roku 1990 jsou zařazeny do jednotné celostátní organizace ochrany přírody, která od roku 1995 nese název Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Jeskyně mají svou vlastní správu a jsou pro veřejnost, jako jediné v republice, otevřeny celoročně.

Průzkum a následné zpřístupňování Bozkovských jeskyní má i jistý symbolický význam. Dokumentuje, že při obecně prospěšné práci jsou si všichni rovní a na nikoho se nelze dívat přes politická kukátka. Speleologie je krásná věda. Spojuje badatelské nadšení se sportovními výkony, velkou dřinu s dobrodružstvím poznání. Je jedním z mála oborů, v němž na vědeckých objevech pracují stejně úspěšně vynikající vědci z odborných ústavů, profesionální speleologičtí průzkumníci i dobrovolní jeskyňáři, dělníci, studenti a mládež. Všichni jsou si ve své práci rovni, jeden bez druhého jen těžko dosáhne úspěchu. A zvláště tam dole, kde příroda nesmlouvá, vznikají vedle vědeckých objevů i ty nejkrásnější lidské vztahy. Během uplynulých let jsme díky společným zájmům o jeskyně získali mnohá celoživotní přátelství. Někdy nás běh života rozdělil, s těmi kteří po roce 1968 emigrovali se setkáváme až v posledních letech. Ale to že se můžeme scházet bez ohledu na světové strany je dobře. Uvědomit bychom si měli, že přátelství a spolupráce vedli už v minulosti napříč názorům politickým.

Mé osobní přání Bozkovským jeskyním a jeskyňářům k třicetileté službě turistům, ale nejen jim je, abychom všichni zůstali lidmi, kteří se dovedou pro něco nadchnout a pomáhat si navzájem. Zvláště my, kteří máme dost smutné zkušenosti (podotýkám ale že nikoli z jeskyňářské komunity), bychom se měli brát o to, aby ani nám, ani našim blízkým nějaká ideologie či politická příslušnost nenasazovala jednobarevné brýle a nečinila je fanatiky. Abychom si vážili toho dobrého co bylo vykonáno a přiznávali zásluhy všem kterým patří, bez ohledu na jejich politickou příslušnost.